19.2. Ostrava, důl
Už jsme přijížděli k dolům. Chlapci z Dobřan v autobuse potřebovali tak močit, že si vzali prázdnou flašku a nachcali do ní, prasata. Následně ji venku hodili na zem, kopali s ní a nakonec odkopli víčko, načež všechny chcánky vystříkly ven na sníh. Následně jsme přišli k areálu a sfárali do dolů. Bylo to tam celkem zajímavé.
19.2. Ostrava, OC Futurum
OC Futurum bylo mnohem lepší než doly. Říkal jsem si, že OC Futurum je daleko od mého miláčka, ale poté jsem se dozvěděl, že se mýlím. POZDĚ. Dal jsem si tam v KFC jedno Strips menu, následně jsem šel s holkama, se kterýma jsem se rozdělil poté, co vešly do hadrů. Potkal jsem kluky u elektron do auta když si povídali, které by byly nejlepší na umlácení žáků z Dobřan
19.2. Ostrava, škola
Když jsme přijeli do nějakého soukromého gymnázia, tak jsme se vybalili ve třídách. Každá škola jinou třídu. Poté někteří šli na večeři. Dle uváděných zdrojů (já jsem byl už najezenej z KFC) ten guláš byl prý odporný. Poté se šel hrát fotbal, vyhráli jsme 6:4! A poté začala opravdu ostrá konfrontace mezi našimi školami, která už pomaličku začínala vychcaním se do flašky. Večer jsme se koukali na Schindlerův seznam, poměrně drsné. Asi kolem 23:30 se šlo spát
20.2. Ostrava, škola
Ráno jsme slyšeli jak se otevírají dveře a někdo říkal: "Vstávat". Odvděčili jsme se mu slovy "Jděte do p-dele" :-) , načež jsem svému nejlepšímu kamarádovi řekl, že jsem se spletl, že jsou i větší ko(j)oti než on :-D . Takže jsme vstávali v 5:30. Dozvěděl jsem se, že Jakub, Martin a Bára celou noc seděli u automatu na chodbě a popíjeli až do rána, vůbec nespali. Vyjeli jsme asi kolem 7:00 do Osvětimi
20.2. Polsko, Osvětim
Každá škola dostala svého průvodce. Vyfasovali jsme sluchátka a vysílačku. Fotil jsem všechno možné od proslulého nápisu "Arbeit mach frei" (Práce osvobozuje) kde ráno vězni chodili do práce a večer jich půlku nesli mrtvých. Byli jsme všude možně, včetně plynových komor. Jen namátkou co jsme viděli:
* Hromady prázdných plechovek se Zyklon B
* Asi 5 tun ostříhaných vlasů používaných do pokrývek a do textilního průmyslu
* Obleky ušité z lidských vlasů
* Hromady kufrů, bot, hřebenů, oblečení
* Granule plynu Zyklon B
Velice drsné. Pak jsme jeli domů.
20.2. Cesta domů
Na cestě bylo hodně jak by tatínek Andrei řekl "amatérů". Potkali jsme asi 3 bouračky (nepočítám tu naši), u jedné jsme stáli asi půl hodiny, u další asi čtvrt hodiny. Už tehdy jsem si říkal dvě věty, a to:
"Dneska se domů snad nedostanu."
"Že jsem nezůstal v Ostravě."
Další "amatér" nás ale ještě čekal...
20.2. NEHODA
Pan uči(ředi)tel vystoupil v Rychnově, tak jsme jeli. Vymluvil nám objezd přes Dobrušku, kde by nás už vyzvedli s tím, že kdyby jsme se nabourali, tak bude mít průser. Vystoupil v RK, dva kilometry a PRÁSK!! Ale byla to malá rána, v první chvíli jsem si myslel, že jsme přejeli přes nějakej klacek nebo kámen a dostali smyk. To, že jsme se s někým srazili mi došlo až když se zabrzdilo úplně. Autobus byl docela škrábnutej. Blatník v prháji, dveře rozsekaný. Jinak v pohodě, nic se nikomu nestalo a kluci měli i smysl pro humor. Já jsem řekl: "Ku-va, dneska se domů fakt nedostanu" /a úsměv/.
---
Odhadovaný příjezd ke škole: 18 - 19 hodin.
Skutečný příjezd: 22:00
Komentář: Památník u Příbrami byl časově ještě drsnější :-)