Odjezd na papíře: 8:15
Příjezd na papíře: 18:00 - 19:00
Příjezd na papíře: 18:00 - 19:00
Skutečný odjezd: 8:07
Skutečný příjezd: 21:54
Skutečný příjezd: 21:54
Po dlouhých pracích se vyhlašovali vítězové projektu "Političtí vězni pohledem dětí". Tak přijel pro nás autobus, v 8:07 jsme vyjeli, jeli jsme, jeli jsme, přijeli jsme asi v 12:25. Nejlepší to bylo na benzínce, takový řidič: "Doufám, že tam trefíme, ještě nikdy jsem tam nebyl", to jsem se alespoň zasmál. Tak co, kdyby jsme se ztratili, tak by byla aspoň sranda, ne? Tak tedy, ve 12:25 jsme přijeli, vystoupili, učitelka řekla: "Tak, jdeme se najíst". Šli jsme před stan, kde dávali občerstvení. Každý dostal jednu tašku. V té byla Mattoni (0,5l ), sušenka a Lipo, toť bylo vše. To byl oběd jako stehno, alespoň že jsem si koupil na Deštné jídlo. Mohli jsme si vejít do různých budov, tam byly různé zajímavé věci. Poté tam bylo pódium, u toho jsem seděl a čekal poté, když jsem se na lístku dočetl, že se bude občas předvádět útěk z tohoto tábora. Tak jsem seděl a čekal, najednou jsem viděl, jak do tábora vstupuje několik vojáků, šli za pódium, to už jsem něco tušil. Poté nám moderátor řekl, ať se přesuneme o kousek bokem, aby jsme líp viděli. První scénka byla výborná, tam nebylo moc lidí, téměř nikdo nenatáčel, bylo nás tam opravdu jenom pár. Tak při prvním útěku všechny zastřelili. Poté byl druhý útěk, na tom už bylo vpodstatě víc lidí, už to nebylo ono. Tak co? Podaří se útěk teď? Přežijí nebo ne?
Tak je všechny zastřelili, no, to už tak ale bývalo, moc útěků se nepovedlo. Poté bylo vyhlašování cen. Tak nic jsme nevyhráli, ale druhá škola, co jela s námi, tak ti byli druzí, tak to museli oslavit, stáli jsme u busu a čekali, a čekali. Pak k nám někdo přišel, že jim tam zbyly ty tašky (Matonni, sušenka, lipo), tak že si jich můžem vzít kolik chcem. Autobus měl zrovna jet dolů, tak jsme jeli taky, tam nejdřív Honza a Jakub šli pro ty tašky, viděli jsme, že jich nesli plno, pak na nás zařvali: "Pojďte taky, tam toho je ještě plno", šli jsme dohromady čtyři, šli jsme to asi natřikrát, vždycky plné náruče tašek. Řidič nám otevřel oba (!) kufry, oba kufry byly plně naloženy, těch tašek bylo minimálně tak 150. Pak nastoupila i druhá škola a v 17:45 jsme vyjeli (koukněte se, že v tuto dobu jsme už měli pomalu přijíždět domů). Druhá škola chtěla podívat se ještě do dolů, ale to ne, to by jsme domů přijeli minimálně v 23:00. Tak jsme jeli, asi v 19:15 jsme zajeli k MC Donaldu na dálnici, měli jsme půl hodinu přestávku. MC Donalds si vynutily holky, ne já! Já jsem neřekl ani slovo. Dostal jsem k menu los, tak jsem ho setřel. Vyhrál jsem! Vyhrál jsem hamburger, ale už jsem byl plný, tak jsem ten hamburger dal kámošovi. Tak jsme se krásně najedli a pak jeli domů, přijeli jsme asi v 21:54. A byli jsme tak hodní, že jsme si vzali jenom jeden kufr naší "kořisti" a druhej nechali druhé škole. Tak já měl jenom dva balíky asi po pěti nebo šesti, takže něco kolem 10-15 tašek dohromady, Jakub si vzal pět balíků a Honza zbytek. Měli toho mnohem víc než já a to já jsem měl co dělat, abych to odnesl k hotelu, tam jsem čekal na tátu, v 22:00 končil v práci, takže přijel asi tak v 22:20. Ale čekání bylo drsný, seděl jsem na schodech (hotel byl zavřenej), tak se koukám, po chodníku jde pes a ťape si to dolů. Pak vidím na dolní cestě něco jak skáče, zvětšuje se to a kolem mě proskáče zajíc. To nejlepší mě ale čekalo, viděl jsem jednu kočku, ta zrychlila a za ní utíkala druhá kočka, zašly za rok a už jsem jenom slyšel: "Mňáááu!" a prskaly, tak jsem se koukl, pěkně se rvaly, až chlupy lítaly. Poté se uklidnily a já už jenom seděl a čekal, v 22:20 pro mě přijel táta, naložili jsme náš "úlovek" (nebo jsme tomu říkali taky Cena útěchy) naložili, přijeli domů a asi tak kolem 23:00 jsem zalehnul. Máma mě nechala doma, abych odpočíval. Ještě jsem se nezmínil o tom, že jsem si tam koupil vojenskou baterku a že jsme byli na Vojně u Příbrami.