Dneska jsem se vzbudil do takového šedivého dne. To by mi nevadilo.
První rána:
Příjdu na zastávku a jeden kluk (A) trapčí s mýma písničkama! Jednomu klukovi (B) jsem dal k narozenimám DVD s veškerou mou muzikou. Ještě jsem mu říkal, ať to nikomu nedává, nechci, aby někdo nachroval s "mýma" písničkama a nechci, aby to zbytečně ohrávali. Ano, můžete se spolehnout...kluk B půjčil klukovi A to DVD, kluk A si zkopíroval do mobilu asi 130 písniček z toho DVDčka. To mě naštvalo, ale nedával jsem to najevo.
Rána dvě:
O dějepisu se neučíme, jdeme se koukat na film z první světové války. Proč to je rána? Protože celých 45 minut jsme čuměli, jak tam kecaj lidi. Aspoň kdyby tyhle scény přetočili...
Rána tři:
Je přestávka, těším se na svačinu, mám mít řízky. Otevřu ji, a žádný řízky tam nejsou! Já myslel že budu vraždit!
Rána čtyři:
Nemáme češtinu, máme supl, učitelka donesla VHS "Řekni drogám ne!", tak jsme se těšili, že se budeme dívat na něco o drogách. Ani nápad! Půl hodiny jsme se učili příroďák a na posledních pár minut jsme si pustili film.
Rána pět:
Rodinka, na tu byly určeny ty kazety "Řekni drogám ne!". Dívali jsme se na to chvilku, takových 30, 35 minut nám učitelka povídala o zítřejším dětském dnu a učila nás s kompasem. Už jsem měl opravdu nervy v .....vy víte kde.
Rána šest:
Hudebka, skoro celou hudebku jsme poslouchali dokola Tučnýho - Všichni jsou už v Mexiku. Už jsem myslel, že mi je*ne. Naštěstí nám řekli, že se máme jít fotit.
Opravdu nepochopím, proč nás vždycky fotěj proti slunci, aby nám slzely oči a museli jsme mít téměř zavřené oči.
Rána sedm:
O zeměpisu jsme psali. Sice jsem všechno věděl, ale to mě už dorazilo.
První rána:
Příjdu na zastávku a jeden kluk (A) trapčí s mýma písničkama! Jednomu klukovi (B) jsem dal k narozenimám DVD s veškerou mou muzikou. Ještě jsem mu říkal, ať to nikomu nedává, nechci, aby někdo nachroval s "mýma" písničkama a nechci, aby to zbytečně ohrávali. Ano, můžete se spolehnout...kluk B půjčil klukovi A to DVD, kluk A si zkopíroval do mobilu asi 130 písniček z toho DVDčka. To mě naštvalo, ale nedával jsem to najevo.
Rána dvě:
O dějepisu se neučíme, jdeme se koukat na film z první světové války. Proč to je rána? Protože celých 45 minut jsme čuměli, jak tam kecaj lidi. Aspoň kdyby tyhle scény přetočili...
Rána tři:
Je přestávka, těším se na svačinu, mám mít řízky. Otevřu ji, a žádný řízky tam nejsou! Já myslel že budu vraždit!
Rána čtyři:
Nemáme češtinu, máme supl, učitelka donesla VHS "Řekni drogám ne!", tak jsme se těšili, že se budeme dívat na něco o drogách. Ani nápad! Půl hodiny jsme se učili příroďák a na posledních pár minut jsme si pustili film.
Rána pět:
Rodinka, na tu byly určeny ty kazety "Řekni drogám ne!". Dívali jsme se na to chvilku, takových 30, 35 minut nám učitelka povídala o zítřejším dětském dnu a učila nás s kompasem. Už jsem měl opravdu nervy v .....vy víte kde.
Rána šest:
Hudebka, skoro celou hudebku jsme poslouchali dokola Tučnýho - Všichni jsou už v Mexiku. Už jsem myslel, že mi je*ne. Naštěstí nám řekli, že se máme jít fotit.
Opravdu nepochopím, proč nás vždycky fotěj proti slunci, aby nám slzely oči a museli jsme mít téměř zavřené oči.
Rána sedm:
O zeměpisu jsme psali. Sice jsem všechno věděl, ale to mě už dorazilo.
Do bylo de*ilní dopoledne, pak to už ale bylo lepší.
O informatice jsme si mohli dělat, co jsme chtěli, tak jsem si sedl k notebooku, vytáhl sluchátka, zapojil je a poslouchal muziku, úplná pohoda Pak byla družina, tam mi přišla SMSka, že budu doma chvíli sám (před chvilkou rodiče přijeli), další +. Holky přišly, další +. Takže nevím, dnešní den je takový smíšený.
O informatice jsme si mohli dělat, co jsme chtěli, tak jsem si sedl k notebooku, vytáhl sluchátka, zapojil je a poslouchal muziku, úplná pohoda Pak byla družina, tam mi přišla SMSka, že budu doma chvíli sám (před chvilkou rodiče přijeli), další +. Holky přišly, další +. Takže nevím, dnešní den je takový smíšený.